Když se vyšplháte nahoru do horního patra Karlin Studios, kde můžete najít ateliér rezidentky Agniezsky Grodzińské, je lepší si hned nesedat na rozkládací železnou židli. Může to totiž bolet. A navíc to ještě zanechá otlačeniny v podobě křížů na Vašem pozadí a stehnech. V učebnách si tedy člověk stejně nesedá bez vyzvání a ateliér této polské umělkeně bezpochyby tyto dobře známé prostory připomíná. Agniezska přetvořila její zájem o témata jako věda, umělecká výchova, disciplína a zkoušení mezi tutorem a vyučovaným do umělecké scénografie jejího studia.
Agniezska Grodzińska se narodila v roce 1984. Žije a pracuje v Poznani. V roce 2009 dokončila studia na Fakultě malby a Umělecké výchovy na Akademii výtvarných umění v Poznani. V roce 2014 dokončila doktorát v malbě na Univerzitě v Poznani. V současnosti učí Akademii výtvarných umění ve Štětíně a Poznaňské Unverzitě medicínských věd. V roce 200í obdržela stipendium v rámci programu “Mladé Polsko”, založené polským ministerstvem kultury. V roce 2011 obdržela další stipendium Ministerstva kultury a národního dědictví. Pracuje s malbou, kolážemi a instalacemi a účastnila se mnohých samostatných i skupinových výstav.
Prezentace v Karlin Studios je učitou vizuální antropologií. Grodzińska pracuje s fotografiemi nalezenými v pražských antikvariátech, vytváří instalace inspirované formami a motivy se kterými se setkala během rezidenčního pobytu a filmy které natočila v pražských institucích spojených se vzdělávaním a formováním. Umělkyně pracuje s náhodou a dovoluje jí hrát významnou roli ve tvůrčím procesu. Její fotografie a videa z psychiatrické léčebny v Bohnicích, muzea na Vírkově a Akademie výtvarných umění v Praze jsou významnou součástí v kontextu výstavy. Tato místa, použitá jako jakýsi startovní bod k živé ale zároveň velmi intimní práci, se vepsali do prostoru ateliéru-učebny. Smíšeny s mnoha dalšími elementy se odvracejí od původních významů a dávají nový smysl objektům a vzájemným vztahům. Výstava se tak také dotýká tématu utváření vkusu a s ním spojéné priviligované pozice. Pracuje s situací, kdy je umělecké vzdělání záležitostí elitní a izolované od reality. Zároveň však Grodzińska pracuje se specifickým místem a realita je pro ní důležitým referenčním bodem. Lokální se stává univerzálním a dochází ke kritické proměně delikátním způsobem. V rámci vlastního uměleckého jazyka překračuje Foucaultovský výzkum mezi věděním a mocí a to přesto, že její práce se k dílu tohoto francouzského myslitele obrací. Zároveň se však dotýká i příjemných aspektů formování se. Tak jako nezbednost, zlobivost a neposlušnost studentů si Grodzińska pohrává konvencemi v rámci vlastních prací. V akváriu najdeme baby karotky, ve spárách pod podlahou se schovává ženský pinokio zatímco nad hlavou nám visí nafukovací ruka která nás upomíná o tom, že “jedna ruka netleská.”
Umělecké intervence Grodzińské v atliéru jsou aktem který Gayatri Spivak nazývá vyjednáváním o hranicích násilí. Distancováním se, určuje umělkyně tyto hranice pouze jako konvenční a prchavé. Její práce se stávají vizuální sabotáží hlavních intelektuálních trendů. Racionalita vědeckého procesu se střetává s iracionálnem umění - tak jako na čisté, bílé podlaze ateliéru si někdo může všimnout malé skvrny, která se ukáže být propadlištěm.
Zofia Nycz
Agniezska Grodzińska je současnou rezidentkou programu A.I.R. FUTURA - rezidence Praha s podporou Visegrádského fondu pro umělecké rezidenční programy – Vizuální a zvukové umění. (here add please link to http://visegradfund.org/)
