Nizozemský filosof Baruch Spinoza (ve své době hlasitý kritik Descarta) byl nucen jako mladík opustit Amsterodamskou komunitu Sefardských židů, protože popíral existenci prozřetelného Boha. Spinoza později ve své práci použil Ladino, jazyk mezi latinou a španělštinou užívaný Sefardskými židy, pouze jednou, a to když použil archaickou frázi “pasearse“, která doslova znamená „chodit sám sebe“. Volný překlad do moderní španělštiny by byl „pasear“ či „dar un paseo“, jít na procházku, ale archaická forma, na které trval Spinoza, je činitel (agens) i participant (patiens), aktivum i pasivum, je infinitivivem, který k sobě činitel (agens) vztahuje jako imanentně přítomný a který je tedy příčinou: „navštívit sám sebe“ a „ukazovat se jako sám sebe navštěvující“.

Proč je toto důležité? Protože se jedná rozdělení sebe sama bez karteziánské duality, rozdělení, které Spinoza vyjadřuje slovem „pasearse“ - obracení se sám k sobě směrem ven i dovnitř zároveň, stávání se sám sebou ve formě infinitivu, coming to. Ale jak daleko jsme od Amsterdamu! Obklopeni naší novou realitou  sestavenou z obrazů – slepý pohybování se stejnou rychlostí nás nyní činí jedním. Obchodovatelné. Obchodované. Vytěžené. Já. Kein Eingang.

A stále ten mrtvý sen o sdíleném nízkém živote. Šilhající oči, podívejte se znovu. Zkřížená ústa, pociťte znovu. Špatné kopie jich všech. To ten oheň nás pohání kupředu, druhá příroda. Coming to.

Děkujeme Holečkova Apartments