Práce Ondřeje Viceny (1988, Praha) je katalogem exkurzí do upadlých a zakázaných stylů a estetik. Je fascinací televizního dítěte vyrostlého na importovaném odpadu západní komerční produkce. Stylu vytříbenému stovkami hodin probírání se plnými dodávkami z vykradených německých chat na bleších trzích. Chudobou vyvinutý cit najít formálně monumentální řešení za použití dřívek, provázků a černé izolepy.

Cinematická citlivost však nezdůrazňuje jen romantizaci a dramatizaci původně obskurního materiálu, ale zároveň vede k současné parodizaci vystavěného žánru. Afektovanost, přemrštěnost a teatrálnost se tak stále více a více utahují, a i sám umělec vystupuje jako hlavní obrýlená postava tohoto epického melodramata. Výstava v galerii FUTURA je sérií nových prací zabývajících se Van Goghovými vránami, nekonečnými zrcadly a 3D krystaly.

Ty však nespojuje nějaká tematická koncepce, nějaké jazykové vyjádřitelné sdělení “o čem ta výstava vlastně je”. Vicena pracuje spíše s určitým kulturním mechanismem, neustále se opakujícím kolotočem od módního k obskurnímu. Výstava je tak veskrze formální, ne však obsahově prázdná, spíše představuje určitý stylistický mechanismus, který bychom snad mohli v určitém smyslu nazvat přehráváním a který pracuje se záměrně vyhrocenými emocemi a asociacemi. Vyžaduje znalého a vizuálně citlivého diváka, kterými jsme dnes díky vystavení přemíře vizuálních informací všichni. S ním poté rozehrává jemnou hru splétávání linek mezi jednotlivými vějičkami, maskami a piruetami, tanec triků, gest a pocitů.

Michal Novotný

"Zkusil jsem ukázat místo, kde se může člověk zničit, zbláznit... spáchat zločin."

Kirk Douglas jako Vincent Van Gogh v životopisném filmu Lust for life

Mýtem předsmrtné osudovosti zatěžkané vrány Vincenta van Gogha jsou přenesené v nástěnný dekor, který zprůhledňuje obvodové zdi místnosti a přibližuje je tak protější řadě oken. Protilehlá poloha oken a kreseb dává uhlem vydřeným ptačím stínům schopnost zpodobnit všudypřítomné nalepovací strašáky, sloužící k odrazení živého ptactva od střetu s průhlednými plochami.

Podobně dvojakou funkci návnady i repelentu na lidské pozorovatele a agenty mají nekonečná jezírka s „velmi pravou“ zdvojenou hladinou bez odrazu. Nablýskaná, přikrytá rekvizitní látkou a ohraničená zuhelnatělými značkovými rámy jsou jezírka návštěvníkům galerie nabízena jako VR „gadget“.

Režim hacknuté showroomové kóje na technologicko-designovém veletrhu umocňují na visutých latích vystavené skleněné kvádry - artefakty k uctívání se zapuštěnými reprezentacemi zboží určeného ke spotřebě v provedení důvěrně známém, které ale právě proto vzbuzuje v nastalé situaci nedůvěru.

Nad neutěšenou scénou může zjednat klid jedině zase hejno černých vran.

Lumír Nykl

BROŽURA K VÝSTAVĚ