24. 4. - 17. 6. 2018 

Vernisáž:24. 4. 2018

Centrum pro současné umění FUTURA, Holečkova 49, Praha 5

Vystavující umělkyně: Zuzana Žabková, Lucie Mičíková a Nik Timková

Kurátor: Viktor Čech

Společný výstavní projekt Zuzany Žabkové, Lucie Mičíkové a Nik Timkové mění část prostor Futury na situaci, v níž autorky přenášejí diváka do imaginativního pokusu o transcendenci z naší sebedestruktivní civilizace do temného organického světa, v němž možná klíčí jiné možné způsoby naší existence. Na pomezí mezi průniky svých idiosynkratických estetických vyjádření, post-humánního myšlení a literatury spekulativní fantazie se pokouší o symbiózu do níž se svým vstupem zapojuje i divák.

Temnota
Slovo může vyvolávat negativní pocity, pro někoho je přímo pojmem definujícím prázdno a strach. Je něčím, co osvícenci 18. století pokládali za zdroj ignorance, zla a negativní prázdnoty. Temnota je místo, kam nedosáhne pohled a tím ani vůle rozumu a řádu, místo které je únikem pro všechny a všechno to, co se chce skrýt pře světlomety rozumu moderní technologické kultury budované maskulinním subjektem. Temno je nejen v prázdných prostorách vesmíru nad námi, ale především pod našimi nohami. Podobenství podzemí jako podsvětí, pekla a místa zbaveného životadárných paprsků Slunce je právě s temnotou neoddělitelně spojeno.

Humus
Na rozhraní světla a temnoty, a i živého a neživého, leží tenoučká vrstva této planety, která je základem existence velké části zdejšího života. Je jí ona úrodná slupka půdy, neustále zúrodňované odumírajícím biologickým materiálem a korodujícími geologickými strukturami, ze níž se život zase stále znovu a znovu navrací ke své aktivní úloze. Humus je prostředím, v němž dochází k této stálé metamorfóze. Životadárná látka a současně i onen proces sám o sobě. Je to křižovatka mezi biologickými druhy i stavy bytí, mezi organickým a anorganickým. Tyto v něm probíhající procesy jsou i inspirací pro novodobé hnutí prosazující udržitelný přístup člověka k přírodě, hospodářství a vlastně i celém jeho pobytu v tomto světě. Permakultura ale může zahrnovat i člověka samého, jeho sociální chování a celé struktury lidských kolektivů a jejich sociálních vztahů.

Kompost
Uměle vytvořené permakulturní prostředí kompostu je dobrým podobenstvím pro takový způsob koexistence. Zuzana Žabková, Lucie Mičíková a Nik Timková vlastně v něco analogického proměňují i suterénní prostory Futury. Výsledkem jejich práce je místo průniku
dvou světů – onoho „našeho“ racionálně kategorizovaného distancovaným maskulinním subjektem a organického labyrintu v němž se z autorek stávají bohyně symbiotického rituálu, v němž se naše estetická, biologická a existencionální skutečnost slévá do pestrého proudu prožívané přítomnosti.

Guman

Člověk zde není, v tradičně humanistickém smyslu bytostí od ostatní přírody oddělenou, je spíše symbiontem, který sdílí proces s dalšími entitami i s celkovou situací. Stává se zde občanem Terrapole, v níž se kultura, technologie a příroda zase stávají jedním. Nejedná seale o utopii. Je to vize prožívaná přes kreativní zkušenost autorek teď a tady, ať již se v případě samotné instalační realizace v galerijním prostředí, tak také v podobě performativního rituálu, realizovaného v průběhu s mnoha kulturními archetypy spojené intenzivní noci na přelomu dubna a května. 

Zuzana Žabková (*1987, Košice) je vedle svého výtvarného vzdělání i choreografka, což se výrazně projevilo i u její dosavadní činnosti, kde se často uplatňuje práce s tělem a choreografickými strukturami. Lucie Mičíková (*1986) se ve své práci vedle častého využití materiality papíru a formátu koláže zajímá i o otázku sociální role architektury. Tvorba Nik Timkové (*1986) je spojena s objektem, magickým gestem a DIY rituálem. Její měkce poddajné monumentální objekty odkazují k lidské tělesnosti i transformující zkušenosti lidského dotyku.