Dorota Gawęda and Eglė Kulbokaitė: Sunk into it, part of it

Dorota Gawęda and Eglė Kulbokaitė
Sunk into it, part of it / it would be like hearing the grass grow, and we should die of that roar which is the other side of silence


vernisáž: 25. 9. 2019 - 18:00
výstava potrvá do: 17. 11. 2019
kurátor: Caroline Krzyszton

 

Ve své rozsáhlé samostatné prezentaci v galerii FUTURA zkoumají Gawęda a Kulbokaité, zakládající členky Young Girl Reading Group, uměleckou tvorbu skrze spolupráci, rozklad a hledání nenormálního, prostředky, které se propůjčují k vytváření spekulativních enviromentů. Sunk into it. Part of it (…) se skládá z videa, světla, hnijící instalace, sochy a vůně - to všechno přispívá k fragmentovanému narativu, provázejícímu diváky.

Čichový spouštěč tohto narativu je RYXPER1126AE – vůně vzniklá po jejich performanci YGRG159 : SULK (2018), která se odehrála na šestém Aténském bienále. Gawęda and Kulbokaitė vytvořily RYXPER1126AE ve spolupráci s International Flavors and Fragrances Inc v New Yorku. Spolupracujíce s chemikem a designérem vůní vytvořily vzorek vůně, založený na syntetické molekulární replice pachu shromážděného s použitím headspace technologie v průběhu již zmíněné performance. Pach v sobě nese poetické znamení či vzpomínku o přináležení ke kolektivní zkušenosti, sentiment vůči sdílenému momentu, ale může být také chápán jako molekulární obtisk či dokumentace. V galerii FUTURA je ta vůně uchovávána a vypouštěna řadou nových skulpturálních děl, které v sobě nesou performativní možnost. Dvojice tady uplatňuje čichový vjem jako uživatelské rozhraní, vytvářejíc tak prchavý přechod mezi virtuální dimenzí a fyzickým tělem. Umělkyně vnímají čich jako performativní hru na molekulární úrovni, zvýrazňující rozpadající se hranice mezi námi, těmi ostatními a přírodou, proudící skrze a napříč lidmi a přístroji, živými a neživými formami. Zamýšlejíce se nad foucaultovskou biopolitikou a farmako-pornografickým režimem (P. B. Preciado) umělkyně naznačují, že už svá těla dále nemůžeme vnímat jako omezené jednotky, nýbrž jako fluidní, porézní kartografie anebo jako distribuované sítě korporátního zprostředkování (M. Mendes).

Jednotná topologie výstavního prostoru galerie FUTURA, který bude hostit tento fragmentovaný narativ, podtrhuje fakt, že hranice mezi veřejným a soukromým, vnitřním a vnějším, vlastním já a prostředím, se čím dál tím víc prostupují.

 

If one is to describe the inner landscapes it is always in terms such as this: monkey-brown, fish-grey, a string of infected circles above unwholesome ground, perhaps the skin of a grave. The limits of language are the limits of the world, so there is a naturally occurring adjustment to the ensconced personality in exchange for this view, including a certain amount of unusualities in perspective. But the sun of the mind rises a ribbon at a time too. 

 

Mine usually springs from a short elliptical colonnade and a large charis paddock populated by spiked grass Salsabiils beneath a sign marked 791 in something like Persian script leading the way in. Further along winding paths a Columbarium marks a squalid catalog of mistakes, my library of poor choices and slights constrained in lead boxes to better restrain their odious contents. On their internment they became discoloured, first turning green, then purple, before black as parts bulge from sockets. Other wretched parts bloat, protrude and finally swell each form burst open with foul-smelling gases. It was best not to touch these. Further on, things which could not be buried or burned – such as ideas or hopes dashed short – are put into charnel ground and left out for amorphous blends of jackals and hyenas, tigerbears, vultures and ravens. A land of total openness and freedom. Festoons of wet intestines hang low from the trees here, above beds of viper plants littered with the shards and nubs of femurs, patellas, tusks. 

 

Mals blow through hrátsis like weather. Sometimes they cluster and became a thick black bonerinse of a mist. The worst is when they take the faces most beloved to hráči beyond the Dyad. Mothers and fathers, women once loved and children unborn but not forgotten. All can appear suddenly and tear you up enough to be spat back through the colonnade.

 

Extrakt z RYXPER1126AE od Elly Plevin.