TO JENOM VYPADÁ STEJNE

Umělci:

 

 

Práce umělkyně Alevtiny Kakhidze leží mezi, pro Ukrajinu stále platným rozdělením mezi  Východem a Západem. Nicméně reflektuje oba tyto světy, anarchisticko feudální ukrajinskou  společnost s obrovskými geografickými rozdíly, asociálním státem a a extrémně bohatou  oligarchií stejně jako západoevropské společnosti, v nichž předmětem touhy přestal být materiální produkt, ale stal se jím spíše zážitek, vzhled a značka, bez ohledu na  proklamovanou kvalitu a reálnou cenu.

Její dokumentace cesty do oblak soukromým letadlem by tak neměla být chápána pouze jako komentář k třídnímu rozvrstvení Ukrajinské společnosti. Absurdní cena letu jediného člověka, jen aby si prohlédl zem z okna soukromého tryskáče, což je ostatně samo o sobě dostatečně dobrým vtipem pro oligarchu, aby za tento let pro umělkyni zaplatil obrovskou, nicméně pro něj zanedbatelnou částku, by měla být čtena také symbolicky. Na Ukrajině totiž mají někteří lidé moc vzít druhé do nebe. To, že nakonec Alevtina odmítla zemi z okna soukromého letadla nakreslit, 

tedy i sám původní důvod pro uskutečnění letu, tak také není pouze činem ve stylu Bartlebyho pasivní rezistence proti systému "já bych prosím raději ne", ale je i vyjádřením se k absurditě západního post-fordistického příklonu k životu jako k danému množství času, které je třeba naplnit co nejvíce novými, exotickými a extrémními zážitky.

Postoj Alevtiny nicméně nakonec není jednoduchým kontra ani anti. Alevtina nenásleduje zjednodušování mnoha levicových hnutí, které na vše nahlížejí skrze šablonu "my a oni", ale nespokojuje se ani s prostou proklamací nebo ilustrací situace ve Východní Evropě, tak jak to činí mnoho jiných umělců nosících nálepku Východního umělce. V reakci na situaci a místo Alevtina raději podniká konkrétní akce. Otevírá rezidenční program ve své rurální vísce Muzychi, vytváří podnikatelský záměr nezávislý na pravidlu poptávky a nabídky pro místní 
umělce, nebo na Berlínském bienále pořádá přednášky pro sběratele o své sbírce kreseb slavných děl. Alevtina se neseparuje od svého okolí, jako jeho součást se raději snaží o změnu. Její reakce a intervence jsou jako její okolí zároveň mnohovrstevnaté a komplexní a takové by mělo být i jejich nazírání.  Na své výstavě v galerii FUTURA proto představuje několik svých děl z nichž každé v jiném ze tří způsobů konečné prezentace.

Alevtina Kakhidze navštěvovala Národní akademii výtvarných umění a architektury v Kyjevě a Akademii Jana Van Eycka v Nizozemí. Vystavuje na Ukrajině stejně jako v mezinárodním prostředí od roku 2002. Alevtina se zúčastnila 7. Berlínského bienále, kyjevského Arsenale 2012 a také mnoha skupinových i samostatných výstav. Roku 2008 jí byla udělena cena KasimiraMaleviche.