Piotr Bosacki: Films To Watch

20. 9. – 22. 10. 2017
vernisáž 20. 9. 18:00
otevřeno stř-ned 14-20:30 

Na výstavě „Films To Watch“ uvidíme dva animované filmy. Jde o klasické animace vytvořené ze snímků obrazů malovaných kvašovými barvami. Tradiční záležitost. Jednotlivé záběry filmu představují jednotlivá stádia rozvoje malířské struktury. Máme do činění spíše s malířstvím než s filmem. Film je zde totiž pouhou formou, jíž lze malířství prezentovat.
Aby bylo možné pojednat o těchto dvou filmech, nebo spíše obrazech, je třeba zmínit teorii unismu, již ve 20. letech 20. století formuloval W. Strzemiński. Władysław Strzemiński je zajímavý tím, že „se nenarodil jako malíř“. Zájem o výtvarné umění se v něm probudil až v dospělosti. Dokázal malířství nahlédnout z „mimoumělecké“ perspektivy jako filozof či antropolog. V souvislosti s tím byl lepší teoretik malířství než praktik. To mu umožnilo vytvořit odvážnou a ve své utopii nespoutanou teorii. Uvažoval o výtvarném díle, jehož rozličné parametry vycházejí jeden z druhého, o díle, jež se jistým způsobem utváří samo. A skutečně – v „tradičním“ obraze na příklad nemá kresba žádnou spojitost s barvou. Strzemiński tedy snil o obraze, v němž by byla kresba organicky závislá na barvě a naopak. Bohužel, v obrazech samotného Strzemińského, jež označoval jako „unistické“, se unifikace kresby s barvou nezdařila. Nikterak to však nemění fakt, že samotná teorie této unifikace je mimořádně zajímavá. Hlavním problémem, jemuž Strzemiński čelil, byla skutečnost, že v „tradičním“ obrazu nemají rámy malířského plátna (obdélníkový formát plátna) organickou spojitost s obrazem, jenž je na plátně představován. Pochopitelně, tvar úst Mony Lisy nevychází z rámce plátna, na němž jsou ústa namalována, není mezi nimi žádná příčinná souvislost.
Jedna z animací, které budeme moci na výstavě zhlédnout, představuje obraz namalovaný na válci. Druhá prezentuje obraz vznikající na kouli.
Podívejme se na obraz rozehrávající se na kouli (jelikož ten je malebnější): Koule je povrch bez hranic. Zcela se tedy vytrácí problematika formátu plátna. Na kouli je jakákoli skvrna „uprostřed obrazu“. Díky tomu, že koule má zaoblený povrch, mohou po ní barvy působením gravitace volně stékat. V tomto má povrch plátna reálný vliv na tvar a podobu samovolně stékajících barevných skvrn. (Tento prostý úkon by byl splněním Strzemińského snů).
Oba dva filmy, jež zhlédneme v Kasárnách Karlín, jsou součástí cyklu „Die Kunst der Animation“, který jsem zahájil v roce 2014. 
Piotr Bosacki

PARALLEL EVENT: APART collective: A part of Monolith 

Films to Watch, video still, 2017
Films to Watch, video still, 2017